Co měla ráda, o co se zajímala

 

 

Jednou si to sepsala:

okarina

příroda

čs. vlčák, myši a hlodavci

focení

zdravý živ.styl, zdraví

lucidní snění

minerály, drahé kameny

vážná hudba, opera, muzikál, post-punk, alternative rock, folk, irská hudba

titulky k muzikálům

sbírání not

plstění

artové filmy, fantasy anime

audioknihy

sochy

středověk, hrady

bjd panenky

koloběžka

 

Okaríny

Naučila se na ně hrát sama... Ukázky z jejího hraní jsou zde, pocházejí z let 2013 - 2015. Také uměla hrát na flétnu a klávesy. 

"Získala jsem svou první okarínu před mnoha lety – byl to prastarý Fiehn ve velmi špatné kondici. Nedalo se na ní hrát, měla špatný zvuk, ale nechala jsem si ji dodnes, je to součást historie. Moje vášeň pro okaríny začala později, když jsem se snažila najít nějaký dechový nástroj, na který bych hrála. Okamžitě jsem si okaríny zamilovala, když jsem si o nich něco přečetla. Třeba... že tento nástroj člověka neomezuje, můžu na něj hrát cokoli si představím, od folku a populárních písniček až po klasickou hudbu, je ručně dělaný, z přírodních materiálů, lehce se nosí, a je taky na pohled tak unikátně krásný, s dlouhou historií, a samozřejmě, má měkký, nezvyklý zvuk, který člověku dovoluje vyjádřit hluboké emoce, radost nebo smutek.

Miluji dotýkat se té pálené hlíny... Prostě dokonalost."

 

 

2017 E-mail

 

Zvířata

V roce 2008 si splnila přání a pořídila si čtyři potkany. Později k nim přidala ještě pátého, kterého jí přenechala chovatelka, která se o něj už nechtěla starat. Byl to holý (sphynx) potkan, o kterém Editka napsala: 

"Připadám si jak ten můj potkan :-) Ten oproti těm mým čtyřem flegmatickým povalečům, co vše odmalička dostali pod nos, věděl něco o životě. Ten se musel prát o svůj kousek místa na slunci... Takový jsem z něj měla pocit. Měla jsem je samozřejmě ráda všechny, ale on se vymykal, byl to v mnohém výjimečný tvor. Ta inteligence, zápal a rozhodnost v očích. Přes všechny útrapy na život nezanevřel, připadalo mi. "

Vždy toužila po velkém psu - československém vlčáku, chtěla si ho koupit, až se na té vesnici usadí. V roce 2011, kdy žila v Praze a netušila, že se někdy odtud odstěhuje, si pořídila pražského krysaříka.

 

Příroda

Pokud jí to fyzický stav dovolil, ráda se procházela přírodou a ráda ji fotila, viz oddíl Fotografie - ostatní. I proto se odstěhovala na vesnici. V posledních letech se zajímala o přežití v přírodě. V roce 2014 si pořídila i kvalitní nože. 

"Tak. Po týdnech a týdnech pátrání a hledání jsem ho konečně našla. Nůž podle mých představ. Dnes dorazil a pánové, jsem okouzlena. Fantazie. Už chápu to rčeni "nejlepším přítelem člověka je nůž".

Chtěla jsem bowie pro práci i sebeobranu, kvalitní nástroj, který mě nezradí a přežije (téměř) vše. Nelíbí se mi ty kýčovité bowie nože se zlatým lemováním, všelijakým zdobením a levně vypadající rukojetí, a to ať už od renomovaných výrobců nebo laciné šmejdy, co bych nechtěla ani do poličky. Když už se mi něco zalíbilo, technické parametry mě nepřesvědčily.

Chtěla jsem nůž v tradičním designu, co vydrží věky.

Von je překrásný, drsný nůž, který splňuje moje požadavky.

Je vyroben ručně novozélandskou firmou v menší verzi. Velké killer boowie ma 16', tenhle 11'.

Je vyroben z oceli, nejkvalitnější ocel... rukojeť je ze dřeva a jednoduché přiléhavé kožené pouzdro. Je robustni, masivní, těžká váha. Nemám moc srovnání s běžnými noži, tenhle je můj první a považuji to za šťastný výběr. Viceméně jsem chtěla jen jediný nůž, který mi bude dobře sloužit - ja jsem sběratelský typ, takže to jsem si rovnou zatrhla.

Ale v září se těším na výstavu v Příbrami, a nevylučuju, ze si nějaký neodnesu.

Vždyť co může být lepší investice než nástroj, který spojuje estetičnost s užitečností, která může zajistit třeba i přežití?"

 

 

Plstění

V roce 2013 přemýšlela, jak si vydělat nějaké peníze. Neměla žádný příjem. Napadlo ji, že by mohla prodávat nějaké své výtvory na fleru, a proto zkusila plstit. 

 

Ostatní

Z knih ji nejvíce uchvátil Fantom od Susan Kay. Milovala i představení Fantom opery, na anglickém byla v Londýně, a pak i tady několikrát v Praze. 

Měla ráda drobné hezké věci, nejvíce unesená byla z placky, zobrazující chlapečka s ptáčkem, a dále z odznaku - líbající se slunce s měsícem, viz fotografie níže. 

Měla ráda spoustu dalších věcí... sošky, obrázky. A také minerály. Minerál na fotografii ležel vedle ní v její poslední den...